Taiwan je zemí plnou protikladů. Nádherné zelené lesy a panenské písčité pláže střídají bloky rozpadlých betonových sídlišť a opuštěných továren. Dokonalá dopravní infrastruktura, nejnovější elektronika dostupná pro všechny a přesto jim elektrické vedení a internetové kabely visí v hustých chomáčích z oken jako liány v deštném pralese. Tahle země rozhodně stojí za návštěvu.
Sotva jsme se vzpamatovali po bujaré rozlučce s našimi nejbližšími kamarády a dobalili poslední zavazadla, vyrazili jsme 14. října 2014 na pražské letiště Václava Havla. Naše vybavení čítalo dvě naprosto přeplněné krosny, jeden malý kufr a dva příruční batohy. Přesně v 07:00 hodin ráno se naše letadlo společnosti Czech Airlines odlepilo od přistávací rampy a nám bylo jasné, že již není cesty zpátky. Stěhujeme se na Nový Zéland!!! Na amsterdamském letišti Schiphol jsme přestoupili do letadla společnosti China Airlines (nedávné tragédie asijských aerolinek ve mně nevzbuzovaly nejlepší pocity) a po krátké zastávce na letišti v Bangkoku jsme dne 15. října v 15:40 hodin místního času přistáli na Taiwanském letišti Taoyuan v hlavním městě Taipei. Na tomto malém ostrově jihovýchodně od Číny nás čekalo celkem devět dní.
Taipei 101
První dva dny jsme strávili v Taiwanské metropoli Taipei, ubytovali jsme se v malém útulném hostelu v centru města a naše první kroky samozřejmě vedli na Taipei 101. Čtvrtá nejvyšší budova světa vysoká 509 m se tyčí nad hlavním městem jako obrovský bambus. Přesně jeho tvar má totiž připomínat. Na vrchol budovy nás vyvezl rychlostí 1010 m za minutu nejrychlejší výtah na světě a nám se naskytl úchvatný pohled na noční rozzářenou Taipei.
Vyvažovací těleso
Přestože je Taiwan sužován častými zemětřeseními, je právě jeho nejvyšší budova údajně tou nejbezpečnější. Při silném tajfunu či zemětřesení budovu udržuje ve stabilní pozici vyvažovací těleso o hmotnosti 660 tun a průměru 5,5 m.Jestliže Taipei 101 zasáhne prudký vítr, vyvažovací těleso se začne pohybovat do protisměru. Tím udržuje budovu ve stabilní pozici. Oproti Taipei 101 jsem se však já příliš stabilně necítila. Za sebou jsme měli 3 vzlety a 3 přistání a rychlé stoupání výtahem mě dorazilo úplně. Šílený tlak v uších a závratě mě trápily ještě několik hodin poté.
Taipei je, jako většina světových metropolí, zaplavena obrovským množstvím dopravních prostředků. Většina místních k dopravě využívá skútry a celé město žije v jakémsi (ne)řízeném chaosu. My jsme v Taipei cestovali metrem.
Metro v Taipei
Názvy jednotlivých stanic byly naštěstí kromě čínštiny také v angličtině a my jsme po prvních pár zmatených minutách shledali tamní metro jako geniálně promyšlené. Na ulici jsme jako evropští turisté působili poněkud exoticky, takže si nás neustále všichni prohlíželi. My jsme naopak udiveně pozorovali, jak většina místních obyvatel nosí roušky. Původně jsme si mysleli, že je to z důvodu hustého smogu v metropoli, ale později jsme potkávali lidi s rouškami i na pláži nebo dokonce v národním lesoparku.
Chrám Bao’an Temple
Kromě jiného jsme v Taipei navštívili také taoistický chrám Bao´an Temple a konfucianistický chrám Confucius Temple či termální prameny Beitou a Taipei Expo Park.
Místní speciality jsme chodili ochutnávat na typické noční trhy, kde jsme vyzkoušeli spoustu exotického ovoce, jehož název ani neznáme, protože tamní trhovci neuměli ani slovo anglicky, a také naše oblíbené mořské plody jako krevety, chobotnice, mušle, kalamáry nebo ústřice. Na vyhlášené kachní speciality, tedy kachní hlavy, pařáty či žaludky jsme si ale netroufli.
