Čtvrtý den našeho pobytu na Taiwanu jsme se vypravili do jeho nejjižnějšíčásti, konkrétně do národního parku Kenting. Kenting leží na poloostrově Hengchun v regionu Pingtung. Jedná se nejstarší národní park na Taiwanu a milovníci nádherných krajiných scenérií si zde jistě přijdou na své. Mohou se tu totiž kochat jak majestátními zalesněnými horami, tak panenskými plážemi s azurovým mořem. Vládne zde tropické monzunové klima, které prospívá jak turistům, tak i rozmanité flóře a fauně. Ve volné přírodě zde žije nejméně 15 druhů savců, 310 druhů ptáků, 59 druhů plazů a obojživelníků, 21 druhů sladkovodních ryb a 216 druhů motýlů a rozličného hmyzu.

Z Taipei jsem se na jih, přesněji do Kaohsiungu, svezli vyhlášeným „High Speed Rail“ rychlovlakem, jehož rychlost dosahuje až neuvěřitelných 293 km/h. Železniční trať pro rychlovlaky je dlouhá 350 km a její výstavba byla financována ze soukromých zdrojů. Celková hodnota projektu, který byl inspirován japonským Shinkansenem, se vyšplhala až na 18 miliard amerických dolarů.

Z vlakového nádraží jsme se do 40 km vzdáleného hostelu v Kentingu dopravili taxíkem. Cestu jsme sdíleli s malajsijskými studenty, kteří se nás zvědavě vyptávali na Českou republiku. Nejvíce je nadchlo, že máme o Vánocích opravdový sníh a že jsou čerství absolventi právnických fakult tak špatně placeni. Aby porovnali životní úroveň v našich zemích, prostě se nás zeptali, za jak dlouho si průměrný Čech vydělá na jeden cheeseburger v McDonaldu, taková zjednodušená obdoba Big Mac Indexu.

Ubytovaní jsme byli v poměrně velkém hostelu v centru města, kde nás překvapilo velmi striktní rozdělení podle pohlaví. Nepřicházelo v úvahu, abychom jako pár sdíleli jeden pokoj. Potkali jsme zde spoustu mladých Taiwanských cestovatelů, se kterými jsme po večerech hráli na kytaru a společně koštovali naší českomoravskou slivovici. Ač se jako typicky stydliví Asiati nejdříve zdráhali, nakonec přeci jen pookřáli. Slivovice prolamuje ledy napříč kontinenty i kulturami.

Za pouhých cca 250 Kč na celý den jsme si půjčovali skútr a mohli jsme tak snadno procestovat celé jižní pobřeží a navštívit nádherné písčité pláže, subtropický deštný prales, nejjižnější bod celého Taiwanu a také tzv. Natural Fire. Natural Fire je místo, kde z hlubin země proniká plyn až na zemský povrch a kde tak plá nikdy nehasnoucí oheň.
Magií tohohle místa jsem byla naprosto učarovaná. Máte pocit, jako když stojíte před branou do pekel. Dle rady místních jsme si na večeři zajeli do nedalekého přístavu. V životě jsem neviděla pestřejší výběr mořských plodů.

Protože veškerá menu byla napsána jen v čínštině, okukovali jsme s číšníkem stoly ostatních hostů a ukazovali mu, co si dáme. To byl vlastně ten nejspolehlivější způsob objednávání v restauraci vůbec. Štamgasti si nás na oplátku nadšeně natáčeli, jak jíme čínskými hůlkami.

Hlavní noční zábavou zde byly již zmiňované noční trhy. Ty na jižním pobřeží se tak trochu podobaly našim poutím. Ulice byla z obou stran lemovaná nejrůznějšími stánky s jídlem a kýčovitým čínským zbožím. Po pár dnech na Taiwanu už jsme ale nemohli jídlo z nočního marketu ani vidět. Jen jsme ucítili sójovou omáčku a už se nám zvedal žaludek.