„Ráj existuje a je to Samoa!!!”

„Talofa Lava in Samoa, Palagi!!“ – „Vítejte na Samoe, bílé tváře!!!“

Na Samou jsme vydali v srpnu 2015 a nemohli jsme si pro návštěvu tohoto malého pacifického státu zvolit lepší období. Na Novém Zélandu právě probíhala “krutá” zima a na Samoe naopak příznivé období sucha s úžasnou průměrnou teplotou okolo 28°C. Většina Kiwáků by se mému popisu Zélandské zimy jako kruté asi vysmála, protože si myslí, že jsme všichni ze Sibiře a zvyklí na extrémní mínusové teploty. Je pravdou, že v Aucklandu teplota v zimě málokdy klesne pod bod mrazu a většinou se pohybuje okolo 5°C. Neustále však prší a fouká studený vítr od moře a vám je paradoxně větší zima, než kdyby bylo krásných – 10 °C mrazivo a jasno. Co je hlavně na novozélandské zimě nejhorší, jsou místní domy. Kvůli častým zemětřesením Kiwáci téměř nestaví cihlové či betonové stavby, ale pouze dřevěné. To bychom jim za zlé neměli, kdyby alespoň uměli domy pořádně zaizolovat. Tradiční zélandský dům vypadá jako naše kůlnička na dříví a když je venku těch zmiňovaných 5°C, tak vevnitř máte asi 7°C, vlhko a plesnivo. Zimu jsme tak strávili neustále nachcípaní a doma u televize jsme seděli v zimních bundách. Dost ale o zélandské zimě, protože právě od té jsme na Samou utekli.

Ještě než vám budu vyprávět o naší nejúžasnější dovolené v životě, asi by se hodilo o Samoe zmínit pár základních informací.
Samoa je malý ostrovní stát v jižním Pacifiku
a pro většinu Evropanů je to naprostá terra incognita.
Oficiálně nezávislý stát Samoa, dříve známý jako Západní Samoa je suverénním státem v Polynésii a nezávislým na Novém Zélandu se stal v roce 1962. Samou celkově tvoří 10 ostrovů, dva hlavní a největší se nazývají Upolu a Savaii. Hlavní město Apia leží právě na ostrově Upolu. Samojské ostrovy se nacházejí jižně od rovníku na půl cesty mezi Novým Zélandem a Havají a vznikly díky vulkanické činnosti. Podnebí na Samoe je rovníkové monzunové s průměrnou roční teplotou 26,5°C.

Populace na Samoe čítá něco přes 194 tisíc, z čehož ¾ žijí na hlavním ostrově Upolu. Samoa a její obyvatelé byli v historii známi jako agresivní a krvelační bojovníci. Místní mentalita se však výrazně změnila s příchodem prvních křesťanských misionářů okolo roku 1830. Domorodci teď vtipně poznamenávají, že ona bojovnost jim zůstala alespoň při hraní ragby. Samoa má skutečně jeden z nejlepších týmů na světě a mnoho Samojců také hraje v týmu za Austrálii či All Blacks Nového Zélandu. Kromě úspěšných ragby hráčů však většina obyvatel pracuje tradičně v zemědělství a hlavními exportními surovinami Samoi jsou kokosový olej, krém a sušené kokosové ořechy. Kokosové palmy skutečně pokrývají velkou část ostrova a ůžasně tak dokreslují exotickou tropickou atmosféru.

I přes staletí intenzivního evropského vlivu si Samoa udržela svoje kulturní hodnoty, tradice a jazyk. Přestože po příchodu křesťanských misionářů většina obyvatelstva ke křesťanství konvertovala, stále se zde ctí starověká přírodní božstva. Původní náboženství i křesťanství tu fungují v harmonické symbióze.

Zpět už ale k našemu dobrodružství. 15. srpna jsme přistáli na letišti v Apii, hlavního města Samoi, které má asi 37 tisíc obyvatel a naše bílé tváře přilákaly patřičnou pozornost místních prodejců a taxikářů. Než se nám podařilo se z jejich spárů vymanit, ujel nám poslední autobus směřující do města. Nám tak nezbývalo nic jiného, než zaplatit předražené jízdné taxikáři nebo vyrazit na stopa. Jako správní backpackeři jsem se samozřejmě rozhodli pro druhou možnost a k našemu překvapení nám zastavilo hned první auto. Dva mladí čínští kluci, kteří na Samoe pracují na telekomunikačním projektu, nás zavezli až do centra města.

Náš původní plán byl si ve městě půjčit skútr a procestovat oba hlavní ostrovy na skútru. Marně jsme však prolezli několik místních půjčoven a skútry jsme prostě nikde neobjevili. Později jsme se od jednoho domorodce dozvěděli, že téměř všechny skútry spláchla z ostrova ničivá tsunami v roce 2009. Půjčili jsme si tedy malé autíčko a z Apie se vydali vnitrozemím na jižní pobřeží. Protože se již rychle stmívalo, vzali jsme za vděk ne úplně nejlevnějším ubytováním na pláži Mulivai beach.

 

Další den jsme však již měli více času a jen o pár kilometrů dál jsme objevili krásné plážové fale Sina PJ Beach. Majitel Malae byl úžasně pohostinný a podělil se s námi o spoustu zajímavých historek. Vyprávěl nám o svém životě na Samoe, o tom, jak nepotřebuje hodinky, protože přeci ví kdy vychází a zapadá slunce, o jeho vášni k rybaření i o tom, jak již zmiňovanou tsunami přežil díky tomu, že vyšplhal na vysokou palmu, na které zůstal několik hodin, než voda opadla. Mnoho jeho příbuzných a sousedů bohužel takové štěstí jako on nemělo. S Malaem jsem se opravdu spřátelili, vyměnili si kontakty a v jeho fale jsme se za pár dní ubytovali ještě na jednu noc.

čti dále:

Samoa část II.