Dnešní příspěvek má v sobě trochu nostalgie, neboť poloostrov Coromandel a městečko Tauranga jsme navštívili již v létě roku 2015. Tenkrát jsme byli v celkem slušné lezecké formě a po cestě na Coromandel jsme se dle instrukcí našeho knižního průvodce vydali za skrytým pokladem pár kilometrů za Rotoruou – skálou Mangorewa. Ovšem najít tuto skálu byl docela tvrdý oříšek. Několik minut jsme se prodírali křovím podél silnice, než jsme objevili tu správnou cestičku a pak nás čekalo ještě asi půlhodinové brodění a poskakování potokem po kluzkých kamenech. Pak se před námi rozprostřela majestátní načervenalá skalní stěna.
Celé dopoledne jsme strávili na skále a odpoledne se vydali znovu na cestu. Nevynechali jsme další překrásné vodopády, jejichž jméno už si vlastně ani nepamatuji, protože vodopády na Zélandu patří ke standartní výbavě na každém cca 20. km. A pak už nám před očima vynořil všemi opěvovaný poloostrov Coromandel – oblíbená víkendová destinace všech Aucklandských lufťáků. V nejširším bodě má poloostrov šířku 40 km a za pěkného počasí je dokonce viditelný právě z Aucklandu, který leží 55 km západně vzdušnou čarou. Coromandel je z velké části pokryt subtropickým pralesem a terén je zde velmi kopcovitý, plný příkrých svahů a serpentin. Jízda v autě se tu tak stává velkým zážitkem pro všechny jedince se slabším žaludkem. Ano, mluvím o sobě. Nachází se tu jenom pár městeček, které mají více než 1000 obyvatel a pouze v Thames žije více než 5000 obyvatel. Takže by se mohlo zdát, že se jedná o naprostý ráj pro nezávislé cestovatele. Bohužel těch cestovatelů tu potkáte až příliš mnoho.
Naší první zastávkou na Coromandelu byla rokle Mangorewa Kaharoa Gorge. Jedná se o oblast, kde se dříve těžilo zlato, takže jsme si zde mohli prohlédnout zbytky důlních zařízení a staveb a prolézat staré opuštěné důlní štoly. Během zlaté horečky v první polovině 20. století se sem za prací ve zlatodůlním průmyslu přesídlilo mnoho lidí z Austrálie i Velké Británie.
Obrovské štěstí jsme měli v městečku Whangamata, do kterého jsme zavítali v době kdy zde probíhal Rock ´n´ roll festival – takže jsme si mohli užít pohled na stovky amerických „muscle cars“ a dalších veteránů z celého Nového Zélandu i Austrálie. A protože jsou Zélanďané svojí vášní pro tato auta proslulí, bylo se opravdu na co dívat.
Od civilizace jsme si jeli odpočinout na nádhernou pláž Opoutere Beach, na které jsme si nasbírali několik kg živých mušlí a připravili si naprosto královskou hostinu. Radost nám kazil jenom písek, který nám skřípal mezi zuby. Sklenka našeho oblíbeného zélandského krabicového vína nás zmohla natolik, že jsme se rozhodli u pláže rovnou i přespat. Okolo sedmé ráno nás však probudilo nepříjemné klepání na okýnko auta a od rangera jsme vyfasovali 200 dolarů pokutu za porušení zákazu kempování. Zamlžené auto nás prozradilo a nám se poprvé spaní na černo nevyplatilo.
Nemohli jsme si samozřejmě nechat ujít ani známou Cathedral Cove – zátoku s nádherným skalním útvarem, který se stal symbolem celého Coromandelu. Tady nás přivítaly ty největší a nejdivočejší vlny. Teplé letní počasí jenom nahrávalo odpoledni strávenému na pláži.
Neméně slavným symbolem Coromandelu je také známá Hot Water Beach – pláž v Mercury zálivu, která své jméno dostala díky podzemním horkým pramenům. Ty se při odlivu dostávají skrze písek na povrch. Dvě hodiny před a po odlivu se tak pláž stává populární turistickou atrakcí, kdy si návštěvníci vyhrabávají v písku bazénky, do kterých jim proudí podzemní horká voda (až 64°C) a zároveň horký písek ohřívá i vodu z moře, která na pláž proudí ve vlnách. My jsme měli na této pláži bohužel trochu smůlu. Vlny byly ten den tak silné, že i při odlivu zasahovaly prudce a vysoko na pláž a veškeré pokusy o stavbu bazénku tak přicházely vniveč. Pláž byla tak přelidněná, že se na ní téměř nedalo hnout a byla pro nás poměrně velkým zklamáním. Turistickým místům se vyhněte obloukem a raději si vyšlápněte Pinnacles track, který nabízí nádherné výhledy do skalnaté krajiny a nebudete se tu prodírat davy cestovatelů.
Coromandel může být kouzelným místem. Pro svoji návštěvu si ale ideálně zvolte období mimo letní sezónu nebo se tento subtropický sen lehce změní v noční turistickou můru.
