Na Savaii jsme se dopravili jak jinak než trajektem a tento ostrov nás naprosto nadchnul během prvních pár vteřin. Moře zde bylo ještě modřejší, písek na plážích ještě bělejší, rybičky v moři ještě barevnější a místní obyvatelé ještě vřelejší. Samoa je opravdový tropický ráj se vším všudy, tak jak si jej můžete představit podle kýčovitých fotek cestovních kanceláří. To místo s kokosovými palmami opravdu existuje!!!

Lávou zatopený kostel

Bylo nás šest a předtím jsme se vůbec neznali. Rozhodli jsme se společně pronajmout dodávku, abychom si rozdělili náklady. Z dodávky se stal minibus a my jsme společně prožili tu nejlepší dovolenou v našem životě. Naší první zastávkou byla vesnička Saleaula, kde jsme si mohli prohlédnout pozůstatky křesťanského kostela zatopeného lávou. První společnou noc jsme se rozhodli strávit dobrodružně a přespat na pláži. Domluvili jsme se s majiteli pláže, že můžeme za 5 tala (asi 50 Kč) v 6 lidech přespat na jeho pozemku. Nasbírali jsme si kokosové ořechy, užívali jsme si jejich neuvěřitelně lahodnou šťávu a rozhodli jsme se svépomocí, chápej bez zapalovače, rozdělat oheň. Naprostá romantika.Místní děti nás po očku pozorovaly a pomalu se osmělovaly přijít blíž a blíž. Když se ani po půl hodině marného snažení klukům oheň rozdělat nepodařilo, přiběhla roztomilá samojská holčička se zapalovačem v ruce a ve tváři s pobaveným pohledem „a proč nepoužijete tohle?“. Oheň jsme skutečně museli založit s pomocí zapalovače se zklamaným konstatováním, že v divoké přírodě bychom pravděpodobně dlouho nepřežili. Lehli jsme si na písek okolo ohně a představovali si, že se vyspíme tak pohádkově, jako nikdy v životě. Na jednu věc jsme ale zapomněli – na kraby. Se soumrakem začali pomalu vylézat na pláž a byli obrovští, větší než dvě dlaně. Naivně jsme doufali, že je světlo a teplo ohně odradí. Když ale vlezli Michalovi na záda a darovali mu pořádný štípanec, někteří z nás – včetně mě, zbaběle prchli spát do auta. Tam nám pro změnu dělali společnost švábi větší než palec. Celou noc jsem tak zůstala vzhůru v pozoru obalená všemi ručníky a šátky, neboť jsem si z nějakého důvodu vsugerovala, že mi šváb určitě bude chtít vlézt do pusy.

Další den jsme proto vzdali hrdinství a ubytovali jsme se v útulných plážových falách Regina. Z tohohle místa jsme byli naprosto nadšení a na naší cestě zpět jsme se sem opět vrátili. Nádherná pláž, průzračné moře a korálové atoly plné barvených rybiček – takový Samojský standard, ale tady ještě krásnější. Samotné spaní v plážových falách je pro mě ten nejlepší způsob, jak se ubytovat na dovolené. Spíte přímo na pláži, usínáte za zvuků moře, ráno vás budí východ slunce, soukromí vám poskytuje pouze proutěná střecha a stěny z usušených palmových listů, na zemi máte matraci na spaní. Nic víc však ke štěstí opravdu nepotřebujete.

Jedním z největších zážitků pro náš všechny byl šnorchlovací výlet se společností Dive Savaii. Malou lodí nás vyvezli na širé moře a my měli opět možnost se potápět mezi korálovými útesy a pozorovat hejna barevných rybiček. Našli jsme dokonce i Nema – oranžovou rybičku s bílými pruhy, která se odborně nazývá klaun očkatý. Ten nejúžasnější moment ale přišel ve chvíli, kdy jsme spatřili obrovské majestátní mořské želvy. Několik z nich se nám podařilo chvíli sledovat a prostě s nimi plavat v otevřeném oceánu. Nádhera…..

V podobném duchu jsme prožili i zbývající dny naší dovolené, uteklo to jako voda a před námi byl poslední večer. Při západu slunce jsme popíjeli pivo na mořském molu a nostalgicky vzpomínali na všechny naše zážitky. To jsme ještě neměli tušení, že ten nejšílenější je teprve před námi. K molu se přišla projít i partička místních a mladý kluk Chris, který pracoval v nedalekém hotelu, se s námi dal do řeči. Pozval nás všechny na lokální diskotéku, která se konala v nedaleké vesnici. Takový kulturní zážitek jsme si prostě nemohli nechat ujít. Chris pro nás tedy domluvil taxi, které nás vyzvedlo u něj před hotelem.

Samojskou diskotéku si můžete na první pohled představit jako vesnickou zábavu, o to větší překvapení vás však čeká uvnitř. První věc, která nás při vstupu zarazila, byl fakt, ze na diskotéce nebyly téměř žádné ženy. Ptala jsem se Chrise, kde mají všechny ty ženské schované. „Doma, my je tady nepotřebujeme,“ odpověděl Chris a mně záhy došlo proč. Polovina místních mužů na diskotéce byla více či méně převlečená za ženy a zbytek osazenstva, včetně Chrise, byli s největší pravděpodobností gayové. Tančili společně tělo na tělo a ženské jim opravdu nechyběli. Nevěřili jsme vlastním očím, v přísně křesťanské zemi, kde se nad námi lidé pohoršovali jenom proto, že nejsme sezdáni, se odehrává takové křesťanské „zvěrstvo“? Později jsme se dozvěděli, že je na Samoe jistou tradicí vychovávat každého třetího syna jako dceru, oblékat ho do dívčích šatů a nechat ho dělat ženské práce. Tento fenomén se v samojštině nazývá Fa´afafine, neboli třetí pohlaví.A protože se z nějakého důvodu na Samoe rodí více chlapců, než dívek, je tento fenomén poměrně častý. I přesto tedy, že bych se jako bílá blondýnka mohla cítit v ohrožení, nikdo si mě na diskotéce paradoxně nevšímal a v největším “ohrožení“ byli naši kluci. Ti byli z celé té situace poměrně nesví, ostýchavě postávali v koutě a odmítali nabídky k tanci. Za to já s Luckou a Sim jsme si mohly bez problému zatančit uprostřed parketu. Po pár doušcích samojského moku se však i kluci trochu osmělili a my jsme si celý večer náramně užili. Já jsem si ještě více užila cestu trajektem další den ráno. Kombinace rozbouřeného moře a nekvalitního samojského alkoholu udělala své a já jsem strávila polovinu cestu zavřená na záchodě. Když se však po boku naší lodi objevila nádherná a majestátní kosatka, která s námi plula dobrých pár kilometrů, na žaludeční nevolnost jsem zapomněla a plnými doušky si užívala naše poslední chvíle na Samoe. Ve chvíli kdy násletadlo Air New Zealand dovezlo zpět do deštivého zimního Aucklandu, padla na nás obrovská nostalgie – na Samoe jsme rozhodně nebyli naposledy!