Tokio, bláznivá japonská metropole, kam mne přivála vlastně naprostá náhoda. Nikdy jsem o Japonsku nesnila. Když ale přišla Tanya s tím, abych s ní jela na měsíční roadtrip do Asie a že má kromě jiného rodinu v Thajsku a právě i Japonsku, nešlo říct ne. Itinerář jsem nechala prakticky na ní a jenom si užívala tuhle šílenou jízdu. Císařské palácové zahrady, futuristickou čtvrť Akihabara Electric Town, nejzaneprázdněnější (to je jazykolam – prostě busiestJ) přechod pro chodce na světě Shibuya Crossing, nákupní centrum Ginza, kočičí kavárnu Nyafe Melange Cat Café , nejvyšší budovu Japonska Tokyo Skytree (634m), byznys centrum Shinjuku, módní čtvrť Harajuku i cestu za starou japonskou tradicí do Meiji Shrine.

Chvílemi si zde připadáte jako ve špatném sci-fi filmu. Davy Japonců se nepřetržitě valí ulicemi, ve tváři uštvaný výraz a na ústech roušku. Mnoho z nich možná na pokraji zhroucení po 16 hodinové šichtě. Doteď jsem nevěděla, co znamená slovo stres. Mladí Japonci na rozdíl od svých zmožených rodičů, vypadají jako plastické figuríny – barví si vlasy na blond, nosí modré kontaktní čočky, make up a oblečení ve stylu Manga a často i různé obličejové výplně.

Japonsko, respektive Tokio, by se dalo vystihnout jedním slovem – automat. Jídlo v restauraci si objednáváte na automatu, automaty na cigarety a alkohol najdete doslova na každém rohu, v každé stanici metra, a jak jsem se později přesvědčila v prefektuře Chiba, dokonce i na horské túře. Od pracovního stresu se můžete odreagovat jak jinak, než na herním automatu. Mají tu několika patrové herní domy, do kterých neustále proudí desítky lidí. Nás jako turisty dovnitř nepustili.

Jen se setmí a ze všech stran začnou blikat tisíce světel a neonů, ze spořádaných upracovaných mravenců se stávají divoké noční šelmy. Alkohol teče proudem, v restauracích nevidíte přes cigaretový dým na metr a s přibývající noční hodinou se vám nezřídka stane, že musíte překračovat jedince, kteří se válejí v lepším případě na chodníku. Když jsem v metru chtěla zachránit hysterickou slečnu, která vypadala, že každou vteřinou skočí pod vlak, dalších deset lidí se seběhlo na mě, ať ji nechám být, že to je v pohodě.

Jestli máte rádi adrenalin, můžete jako já usnout v metru, které má 13 linek a 285 stanic a ztratit kreditku. Nebo se ve 3 ráno vypotácet z baru s vybitým mobilem a zapomenout, kde je váš hostel (ne, Japonci opravdu neumí anglicky).

Nedokážu si představit, že by mi nějaká země mohla naservírovat větší kulturní šok a nedokážu si představit, že bych tu někdy mohla žít. Pro milovníky bizarností a nevšedních zážitků je ale Tokio naprostým klenotem.

Vítejte v budoucnosti!